Kniha vám představí region Hontu od prvních jarních dnů přes hřejivé letní, barevné podzimní až po chladivé dny zimní. I obyčejné místa můžete v této knize vidět jinak, čarovně!
"Tak jsem se vydal s batohem ze Sitna po hřebenech Štiavnických vrchů. Na chvíli jsem se osvěžil v Počůvadlianském jezeře a hned tradá, klikatou lesní cestou rovnou na Pukanec. Řeknu vám, přátelé, kdo tento kousek Slovenska neviděl, těžko uvěří, kolik krásy a malebnosti v sobě skrývají jižní svahy Štiavnických vrchů. Ze snění mě vytrhlo odbíjení zvonů na kostelní věži v Pukanci, která najednou vykoukla z porostu. Popil jsem trochu zdejšího unikátního vínka, zahleděl se na morušemi porostlý Vajrab a rychle dál. Vždyť mám před sebou ještě dlouhou cestu.
Vesnice jsou jedna malebnější jako druhá. Bohunice, Bátovce, Žemberovce. Zastavil jsem se až v Brhlovcích, neboť ty by nikdo neměl obejít. Co v nich je? Uvidíte v této knize.
Chtělo se mi zajít i na jih. Svlažit se v Santovce, podívat se na panorama Ostřihomu z Burdy nebo vyjít na kalvárii v Šahách. Ale já jsem raději zahnul na Dudince. V tomto tichém lázeňském městečku je osvěžení dost. Zchladit se dá i v Tesárské roklině nebo - neprozradím zatímco to je - v Dúpencoch.
Nebo v sklepích Staré hory. Při skleničce dobrého bílého vínka by se věru rádi sešli i ti známí sebechlebští hudci. Ale třeba se pobrat dál.
Vždyť mě čekají v Hrušově - na Hontianské parádě. Tam mě určitě také pohostí. Když mi bude málo - i v Príbelcích a Plachtincích dělají dobré vínko. Ještě letmý pohled na modrokamenský hrad a pohled přes Krupinskou planinu do Bzovíku. Bývalý klášter také třeba vidět.
Odtud je už jen na skok do Krupiny s pověstnou vartovkou, která zažila nejen Turky ale i pálení čarodějnic. Den se chýlí ke konci a přes Žibritov do Štiavnice je potmě nebezpečná cesta. Ale prošel jsem. Přes pravé rameno mrknu na kaštiel ve Svatém Antonu a už mě vítá stříbrná Banská Štiavnica.
Ale o té si popovídáme raději příště. Co říkáte, není ten Hont nádherný? Ano, za jeden den se projít nedá. Tolik zajímavostí tam je."